Příběhy pozemkových spolků
Nechte se inspirovat příběhy těch, kdo již pozemkový spolek založili:
KOSENKA
Jedním z nejstarších pozemkových spolků u nás je Valašskokloboucká Kosenka. Její počátky sahají až do 70. let 20. století. Tehdy parta trampů z Valašských Klobouků jezdila do kopců nad městem, a jelikož mezi nimi byli i lidé s ochranářským cítěním, začali se angažovat i v ochraně přírody a krajiny, založili místní organizaci TISu a později Českého svazu ochránců přírody. Za klíčové dodnes považují setkání s doktorem Růžičkou z tehdy nově vzniklé CHKO Bílé Karpaty, který jim ukázal horské orchideje a vysvětlil jim, že pokud se o tehdy již silně zarůstající louky nikdo nebude starat, zaniknou. A tak v roce 1981 sezvali kamarády z celé republiky a uskutečnilo se první Valašské kosení (tehdy do značné míry i řezání), které pokračuje dodnes. Počátkem 90. let se jim podařilo část luk, o které se v té době již deset let starali, odkoupit. Později se jejich zájem rozšířil i na ochranu lesů, zde je vlajkovou lodí „prales“ Ščúrnica, jedna z prvních a dnes největších lokalit, vykoupených v rámci kampaně Místo pro přírodu. Do portfolia pozemkového spolku patří však i kulturní dědictví. Pokud se ve Valašských Kloboukách zeptáte na Kosenku, vybaví se jim primárně ne organizace, ale krásná dřevěná roubenka, kterou pozemkový spolek vlastní, udržuje a využívá jako zázemí svých ekovýchovných aktivit.
MELUZÍNA
Pozemkový spolek Meluzína funguje pod hlavičkou Asociace Brontosaura. U jeho vzniku stála v polovině 90. let parta kluků, vzděláním a profesí zemědělců. Z toho plyne i zaměření spolku na ochranu přírody na zemědělské půdě. Původně šlo především o druhovou ochranu (užovka stromová, ťuhýk…), již od konce 90. let se zájem spolku začíná ubírat směrem k záchraně starých odrůd ovocných dřevin. Díky tomu se působnost spolku rozběhla po celých Čechách, byť těžiště je stále v Podkušnohoří. Specifikem spolku, vyplývajícím z faktu, že v jejich zájmu jsou často produkční plochy, je, že nepřebírá plnou péči o lokality, ale s vlastníky uzavírá smlouvy o spolupráci. Na jejich základě poskytuje vlastníkům odbornou pomoc, někdy i manuální pomoc, pomáhá jim se zajištěním finančních prostředků, vlastníci se na oplátku zavazují hospodařit na pozemcích tak, aby jednak byly zachovány staré tradiční ovocné odrůdy, jednak na nich byla v maximální možné míře podporována biodiverzita.
HÁDY
Hády bývaly ještě na začátku 20. století jedním z přírodně nejcennějších území jižní Moravy. Mnohé z tohoto přírodního bohatství přežilo těžbu vápence, kolektivizaci i další změny hospodaření v krajině. Skutečné nebezpečí pro přírodu hádeckých lomů a jejich okolí nastalo paradoxně teprve v roce 1997, a to v důsledku definitivního ukončení těžby. Kolem najednou nevyužitého průmyslového areálu na okraji Brna se začaly objevovat nejrůznější nápady, jak jej využít. Zároveň se však zformovala občanská společnost, která se snažila investičním záměrům z důvodu ochrany přírody zabránit. Členové několika neziskových organizací proto v roce 2000 založili pod hlavičkou ČSOP Pozemkový spolek Hády. Ten nabídl vlastníkovi pozemků – firmě Českomoravský cement – smysluplnou možnost využití opuštěného dobývacího prostoru a domluvil se s ním nejprve na pronájmu, a později i na částečném odprodeji pozemků. V současné době tak Pozemkový spolek Hády spravuje kolem 50 ha jižního svahu kopce (necelých 19 ha má ve vlastnictví, více než 30 hektarů v nájmu). Kromě toho, že pečuje o přírodní hodnoty území, zpřístupnil ho postupně i veřejnosti (dvě naučné stezky a další infrastruktura) a v jednom z lomů provozuje velmi oblíbené ekocentrum s názvem Lamacentrum Hády.
BERKUT
Pozemkový spolek Berkut je všeobecně známější jako Bečovská botanická zahrada. Záchrana tohoto unikátu je totiž jeho hlavní (ne však jedinou) aktivitou. Botanickou zahradu s alpinem na strmých svazích údolí říčky Teplé na okraji Bečova založil majitel bečovského zámku Jindřicha, vévoda z Beaufort-Spontin, v letech 1918-1935. Svým věhlasem si nezadala se známými Průhonicemi. Jenže po 2. světové válce byla opuštěna a zapomenuta. Když se o ni koncem 90. let začali zajímat členové ČSOP Berkut, v terénu byla sotva nalezitelná a z paměti lidí vymizela takřka zcela. Roku 2004 se spolku podařilo koupit první pozemek v areálu bývalé zahrady, založit pozemkový spolek a pustit se do obnovy. Zpočátku takřka archeologické. Nalézt a zachovat maximum z toho, co zbylo, doplnit o nové… Dnes zde pozemkový spolek pečuje o téměř 12 ha (převážně v jeho vlastnictví) a zahrada je opět chloubou regionu.
ARION
Za vznikem pozemkového spolku Arion stojí parta někdejších spolužáků z Přírodovědné fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Nejprve pomáhali jako dobrovolníci Velkojaroměřskému pozemkovému spolku a posléze se s pomocí „Jaroměřských“ rozhodli založit pozemkový spolek vlastní. Zaměřili se na oblast západně od Olomouce, především Českomoravské pomezí. A protože v této oblasti se nalézá řada zajímavých lokalit, hostící vzácné druhy hmyzu, mimo jiné modráska černoskvrného, kterého si spolek dal do loga a jeho vědecké jméno převzal do svého názvu. Obvykle si pozemkové spolky vybírají k péči lokality ve svém okolí, někdy je tomu však i naopak. Vlajkovou lodí spolku Arion se postupně stalo tzv. Motýlí království v Radiměři na Svitavsku. Rozlehlý komplex krásných biologicky velmi hodnotných pastvin a sadů v oblasti, kde v té době nikdo ze spolku nežil. Ovšem zaujala je natolik, že jeden z členů si následně v těsném sousedství těchto pozemků pořídil dům a natrvalo se sem odstěhoval.
SEDMIHORSKÉ MOKŘADY
Příběh pozemkového spolku Sedmihorské mokřady je primárně příběhem ohromného nadšení a úsilí jednoho člověka. Vojta Šťastný se o oblast mokřin v nivě Libuňky na dohled Hruboskalského města začal zajímat již jako děcko školou povinné. Coby nadšený ornitolog sem chodil pozorovat ptáky a rákosiny si zamilovával čím dál více. Vnímal, že i přes řadu ornitologických pokladů, které zde potkával, oblast je vinou odvodnění dosti poškozená a její potenciál je mnohem větší. Téma Sedmihorských mokřadů neopustil ani na střední škole a na vysoké v Českých Budějovicích, pod vedením nestora ochrany našich mokřadů profesora Květa, vypracoval v rámci bakalářské práce návrh jejich revitalizace. Načež se začal snažit uvést tento návrh v život. Kamarády z ČSOP Bukovina, jehož je členem, přesvědčil k založení pozemkového spolku a pod jeho hlavičkou začal obíhat desítky vlastníků majetkově hodně komplikovaného území. Pro věc nadchl nejen je, ale i další spolupracovníky, do projektu zatáhl několik dalších organizací, takže se společnými silami nakonec podařilo sehnat dostatečné množství pozemků (částečně souhlasy, částečně výkupy, i potřebné finance, aby mohla být první etapa velkolepé revitalizace uskutečněna ((srpen 2021 – listopad 2022). Práce však rozhodně nekončí…